Městské divadlo Zlín

překlad: Irena Lexová
režie: Barbara Herz (studentka režie DIFA JAMU Brno)
dramaturgie: Kateřina Menclerová

Děj hry, přestože se v ní velice často cituje minulost, zejména události z doby 2. světové války, se odehrává v současnosti. Je zde nastíněna mentalita Poláků, Rusů a Němců. Hlavními postavami jsou Zloděj aut (Polák) a Klenotník – vrah (Němec). Zloděj aut je dopaden při krádeži briliantů a Klenotníkem, který za každou cenu chrání svůj majetek,

je zabit. Jeho srdce má posloužit jako transplantát člověku ze západní Evropy. Ten to ovšem odmítá, poněvadž se bojí, že s přijetím srdce člověka z Východu přebere na sebe i jeho problémy, jinak tedy "problémy slovanské duše". Duše obou hrdinů (anebo jejich "oživlá" těla?- jde přece o seanci) se v závěru setkávají a vedou přátelský dialog, plný  vzájemného porozumění, oproštěný od vší xenofobie.

Stasiukova Noc pojednává o konfrontaci mezi minulostí a současností. Zahrnuje kritiku stereotypního jednání lidí a jejich vnímání rozdílu mezi kulturami Východu a Západu. Hra o tom, jak na sebe tyto kultury a duchovnost spíše narážejí; ale taky hra o potřebě tolerance. Hra byla napsána pro divadlo Schauspielhaus v Düsseldorfu, kde měla i svou světovou premiéru (2005), o rok později v Krakově v divadle Teatr Stary.

Andrzej Stasiuk (1960), básník, prozaik a esejista. Narodil se a vyrůstal ve Varšavě, kde nedokončil několik středních škol; také dezertoval z vojenské služby, za což byl i potrestán. Žije v horách jižního Polska. Spolu se svou ženou, Monikou Sznajdermanovou, řídí nakladatelství Czarne. Debutoval sbírkou krátkých povídek Zdi Hebronu (1992), další povídkové knížky Haličské příběhy (1995), Přes řeku (1996), Dukla (1997); z poezie vydal Milostné verše a jiné (1994), prozaická díla zastupuje Bílá vrána (1995), Devět (1999), Když jsem jel do Babadágu (2004). Píše i televizní scénáře a divadelní hry Kvintet (1998), Noc (2005), Temný les (2007) aj.